This is my fairytale part 1#

15. května 2011 v 20:43 | Pavluš<33 |  this is my fairytale
takže první ffka.Je to taková pohádka. Postupně vám sem dám nějaký dly,
ikdyž pochybuju, že to bude někdo číst, ale věřte mi, že je to moje velké přání,
aby si to alespon někdo četl a okomentoval. Takže je to typická pohádka. Holka ze
světa lidí obdrží k 18-ctým narozeninám zrcadlo. Kouzelný zrcadlo. Dostane se do kouzelný
říše a potká prince, kterýho zachrání a spolu sevydají do jeho říše. Stačí s přečíst a uvidíte :)
poprosila bych o komentáře ikdyž očekávám, že žádný nebudou. ale kdyby jo tak díky :)


Ariana slavila osmnácté narozeniny.Byl to věk,kdy už se dívka dostává do stádia dospělosti. Jenže Ariana moc šťastná nebyla.Vlastně narozeniny chtěla ignorovat, protože byla smutná ze smrti jejích rodičů. Kdyby nebylo babičky tak by se to nikdo nedozvěděl. A tak jako každé ráno, kdy vyšlo slunce Ariana otevřela oči a první na co pomyslela bylo to, že sny nejsou reálné takže i ti rodiče v jejím sny byli pouze falešní. Byl to den právě jejích narozenin a jí se už od smrti zdál každou noc stejný sen. Že vidí rodiče živé a zdravé, ale když se pokaždé vzbudila tak vše bylo jinak. Na narozeninový den ji přiletěla vzbudit její mladší roztomilá sestřička Lily. A jako každé ráno jí utřela falešné slzy, které nechala pro své rodiče a dala jí pusu na tvář. "Všechno nejlepší Ariano!" usmívala se od ucha k uchu Lily. Byl první jarní den. Slunce svítilo a malá Lily skákala Arianě po posteli. Během deseti minut se ve dveřích objevila i babička se strejdou Wilfredem což byl babiččin přítel a bývalý kamarád dědečka Jamese. "Všechno nejlepší zlatíčko!" usmívala se babička a přišla k Arianě, aby jí dala narozeninovou pusu. "Díky babi."pousmála se Ariana. Vlastně poprvé po několika týdnech. Byla smutná už dlouho. "Tady.Šetřila jsem peníze, aby sis mohla koupit šaty k maturitě." podala jí velkou bílou obálku.Ariana si ji ochotně vzala."Děkuju babi tos nemusela.Vždyť mám práci.Mohla jsem si je koupit sama."babička ji obejmula."Ale.Musíš si šetřit na vysokou. To je maličkost.Vždyť máš narozeniny."Pořádně ji obejmula a zvedla se z postele."Všechno nejlepší květinko."usmál se strejda Wilfred a obejmul Arianu."Moc děkuju strejdo."měla ho ráda. Byl to jeden z nejhodnějších lidí a moc si ho vážila. "Něco jsem ti vyrobil.Až posnídáš tak ti dárek přestěhujeme s klukama nahoru do pokoje ano?"Ariana přikývla.Nechali Arianu o samotě, aby si v klidu posnídala svoji narozeninovou snídani. Míchaná vejce s paprikou a čerstvě vymačkaný pomerančový džus. Přesná narozeninová snídaně. Jenže Ariana sotva snědla pár soust. Obálku s penězi si schovala do krabičky, která byla schovaná pod uvolněným prknem pod skříní. Oblékla se a upravila, aby mohla vyrazit s tácem zpátky dolů. "Pááni!"vyjekla Lily dole v obýváku a tančila kolem obýváku pořád dokola. Její tanečky by jste mohli přirovnat k tanci lesních nymf, které se půvabně točili kolem přesně jako Lily. "Oh můj Bože!To je nádhera!"divila se babička.Ariana vyšla z kuchyně do obýváku a uviděla něco kásného.Obrovské zrcadlo protkané falešnými stříbrnými vlnami,vysoké asi dva metry a nově zasazené zrcadlo v něm se čerstvě lesklo.Na slunci se čerstvě natřená stříbrná barva leskla tisícemi odlesky barev. Byla to nádhera. "Páni.To je.."nenecházela to správné slovo. Ozval se zvonek.Babička se otočila a šla otevřít."To je tvoje.Dáme ti ho na to prázdné místo ve tvém pokoji u okna.Rozhodl strejda Wilfred.Ariana byla nadšená a bez slov ho obejmula "Nemáš zač drahá!"odpověděl strýček.Ariana pozvedla hlavu.Vždyť nic neřekla!Wilfred jí odpověděl."Říkala jsi,že nenecházíš slova a to obejmutí znamenalo určitě díky."Ariana se pousmála a přikývla.Víc to nedokázala.Zrcadlo bylo vskutku nádherné. Mělo jestě tři prohlubně.Jednu úplně nahoře uprostřed kde končily vlny a uprostřed vrchu a spodu zrcadla. Babička si k ní sedla."To zrcadlo jsem neviděla minimálně padesát pět let."otočila se na ni Ariana nechápavě s tázacím obličejem."Ano má drahá.Tohle je naše staré dědictví.Předávalo se z generace na generaci.Moje babička mi vykládala jak se jednou v noci probudila a její zrcadlo modře svítilo.Přišla blíž k zrcadlu a náhledla do něj.Uviděla v ní obrovskou pohádkovou říši!"malá Lily to uslyšela a šla si přisednout."Páni!Babi?A šla babička do toho zrcadla?"zeptala se Lily zvedavě a držela si u tělíčka svého malého plyšvého medvídka,kterého dostala na Vánoce před dvěma lety od Ariany."Ano vešla.Bylo tam úplně všechno!Šla po nejkrásnější zelené louce kde kolem létali neobyčejní motýli,kteří měli tolik barev až tě z toho přeházeli oči.Ovoce rostlo na stromech mohla sis natrhat a sníst kolik sis snědla.Co,ale to.Byli tam všichni!Všechny pohádkové postavy které znáš!"řekla babička. Ariana zvedla oči ke stropu.Byla už na takové pohádky trochu stará."Babi.Já tě chápu. Mluv si s Lily a vykládej ji typohádky někde jinde ano?"řekla Ariana.Babička se na ni zamračila. "To nejsou klepy staré báby Ariano.To je pravdivý příběh a zažila by jsi ho taky, kdyby jsi tomu trošku věřila."Ariana se uchechtla."Tak dobře.Můžete opustit prosím moji komnatu? Princezna Ariana si musí uklidit pokoj."vyháněla je Ariana.Babička protentokrát nic neřekla.
Po dvou hodinách úklidu kdy Ariana vyhodila snad půlku nepotřebných věcí jako jsou bárbí a hračky,které skovávala ve skřínce sbalila a rozhodla je vynést nahoru do podkroví.Vytáhla se se třemi těžkými pytli až nahoru.Podkroví bylo přímo obrovské.Nikdy tady nebyla.Babička jí jako malé vykládala,že tohle podkroví tu skývá plno tajemství.Ariana si na ty báchorky vzpomněla uchehtnula se a pytle posunula někam ke stěně.Bylo tu teplo.Objevila po chvíli nějakou truhlu pod starou zatuchlou dekou prokousanou od myší.Truhla byla zamčená jenže její zámek byl tak zrezivělý,takže stačilo pouze vzít nějaký těžký předmět a uhodit těžkým předmětem a zámek by se rozlomil a..."Arianko?Jsi nahoře?"volala bábi na Arianu.Ariana znovu přetáhla deku přes truhlu a vrhnula se zpět dolů."Jasně babi."řekla Ariana a scházela po schodech dolů."Co jsi tam dělala Arianko?"zeptala se jí babička ze zjevně zvědavým pohledem ve tváři."Ale nic.Jen jsem se zbavovala pár starých krámu.Nicnezákoného neboj."zasmála se Ariana a proklouzla k sobě do pokoje.Jenže jí to nedalo a až do večeře se nedokázala soustředit na školu.Až když ji zavolala babička na večeři tak se vzpamatovala.Když se ráno brzy vzbudila uviděla něco co doslova nedokázala pochopit.Zrcadlo,lteré ve tmě mělo zůstat tené náhle svítilo!Původně se zamyslela,že na něj z protějšího okna svítí měsíc,ale odkdy měsíc svítí modře?Sice slabě,ale když přišla blíž viděla ve třech prohlubních modré kameny, které svítily.Když se o jeden krok přiblížila tak se celé zrcadlo jakoby naplno rozstvítilo až z něj upadla na zem.Prudce se v posteli posadila.Podívala se na zrcadlo.Jenže zrcadlo zůstávala ledově temné bez žádných světýlek. Ariana nevěděla jaký má ten sen význam.Ráno u snídaně sotva promluvila až když při cestě do školy ji plesknutím rukou probudila kamarádka Abby."Ar?"zahučela ji do ucha.Ariana se na ni podívala."Co se s tebou děje?Už asi deset minut do tebe hučím svoji slohovku do Francoužštiny. Měla jsi mi odpovídat!"Ariana se rozesmála."Promiň.Já jen."mávla rukou."Co?Stalo se něco?" zeptala se Abby.Ariana se podívala svojí kamarádce do tváře.Měla ustaraný pohled.Ostatně měla ho pokaždé,když byla Ariana jakoby v tranzu."No včera jsem vynesla do podkroví svoje starý hračky z dětství co se mi válely ve skříňce a potřebuju místo,když půjdu na vysokou. Takže jsem je vynesla a našla nějakou truhlu.Měla jsem z ní divnej pocit a pak se mi zdál v noci ten sen..víš co?Nech to plavat."Abby se mírně zamračila a zabránila ji v cestě."Jaký sen?Mluv!Miluju tajemný sny."a dětinsky se zachechtala.Abby měla jednu maličkost,kterého si člověk jen tak nevšimne.Milovala už od ranného dětství pohádky a příběhy.Prožívala to tak,že s usmyslela,že nic není nemožné a věří v to co vidí.Ariana byla její kamarádka,takže to ignorovala a neměla hloupé řeči jako jejich spolužáci."Tak co?"vyštěkla nedočkavě a upila ze své papírové sklenice kafe,které si po cestě do školy koupily tak jako každé ráno."Prostě.Dostala jsem k narozeninám zrcadlo naše staré dědictví z 16.století a před nedávnem se našlo.Zrcadlo se upravilo.Strejda Wilfred mi ho dal vlastně dokupy a dal mi ho jako dárek k narozeninám.Je vážně krásné.Potom v noci jsem se vzbudila.No vzbudila spíše to byl sen.Byl obrovský měsíc a to zrcadlo svítilo!Tak jsem šla blíž a najednou se to zrcadlo naplno rozsvítilo já upadla a pak jsem se vzbudila!" Ariana čekala co jí Abby odpoví.Ta mlčela."To je hustý!"řekla a vyhodila prázdný kelímek do odpadkového koše před školou.Než jí Ariana stačila odporovat tak je obestoupila skupinka kluků. Jeremy a Jay.Říkali si nejhezčí kluci ze školy.Ariana se tomu jen smála."Ahojte krásky!" usmívali se kluci.Abby mírně zrudla.Jay.Ten vyšší a hezčí se usmál na Arianu."Všechno nejlepší k narozeninám Ar."popřál jí a podal balíček.Ariana m moc nevěřila,ale balíček si od něj vzala."Dík."odpověděla a balíček rozbalila.Byly v něm naušnice.Krásné.Arianu popadnul vztek. "Promiń Jayi,ale já nejsem moc na dárky."odpověděla a vrátila mu náušnice."Promiň řekl jsem něco co jsem neměl?"dobíhal ji."Ne."odpověděla Ariana."Tak proč?Vem si je prosím.Je to dárek a dárky se neodmítají!"řekl významně."To sice ne,ale u tebe udělám výjimku."řekla a ušlíbla se. "Ari prosím!Dobře.Slyšel jsem Abby ja mluvila o tvých narozeninách tak jsem chtěl,aby ses aspoň jednou usmála."zvedla k němu oči."Co vůbec chceš?"zeptala s takovým podivným výrazem v očích."No líbíš se mi už dlouho tak jsem na tebe chtěl zapůsobit."Ariana zavřela jedno oko.Znamenalo to. "A co sis myslel?" "Poslyš.Já..pojď se mnou na rande prosím.Nejsem takový jak si myslíš.Vezmu tě jak budeš chtít jen ty.Klidně jen do cukrárny na zmrzlinu!Pamatuješ?Jak když jsme byli děti."usmál se na ni."To je sice hezký Jayi,ale nemůžu promiň."nechala ho tam stát.Abby se na ni vrhla."Ty sobče.Mohla by ses jednou chovat jako někdo jiný než ledová princezna?Dívej na něj!Je vidět,že mu na tobě záleží a chtěl by být víc než jen kamarád.Dej mu šanci."šeptala jí to všechno do ucha.Ariana se jí přes rameno dívala na Jaye.Zrovna se bavil s kamarády.Podle jeho výrazu poznala,že není zrovna šťastný z toho,že mu už poněkolikáté dala košem."..tak na sebe vem něco tvého oblíbeného a vyraž si s ním!"radila jí Abby.Napůl se zlobila napůl jí přesvědčovala."Jo vezmu si pytel od brambor!"odsekla Ariana.Abby se zamračila a silně ji táhla za ruku ke klukům.Ariana se jí vytrhnula a chtěla odejít jenže ji Abby zase zadržela."Kluci?"přerušila je Abby.Otočili se.Jayův obličej se rozsvítil."Jayi?Ariana s tebou půjde moc ráda!"štěkla Aby tak,že sebou všichni cukli.Jay se na Abby usmál."Díky Abby,ale nebudu Arianu nutit do něčeho co ona nechce.To je dobrý."v tom Arianu přesvědčil.Když odcházel s kamarádama tak na něj zakřičela."Co děláš v pátek odpoledne kovboji?"Jaye se usmál."Po škole."odpověděl a daroval jí úsměv."Díky!Konečně ses probrala Fletcherová!"okřikla ji učitelka při hodině dějin světové literatury."Promiňte paní profesorko."omlouvala se Ariana.Profesorka kývla ať jde ven na chodbu.Cestou jí doprovázelo bučení a znovuobnoveného okřikování třídy.
Chodba byla tichá a chladná.Zšla na dívčí záchody kde se zavřela na dívčích záchodech a vzpomínala na sen.A že teď dnes v noci se jí poprvé nezdálo o rodičích.Najednou něco uslyšela.
Otevřela dveře od své kabinky a když se chtěla podívat co se děje tak se ze všech stran začal ozívat nevysvětitelný řev co rval uši.Ariana omdlela..."...našli ji tam na zemi.Všude byla voda, všechny zrcadla byly napadrť!Vyklouzla naštěstí bez zranění,ale teď musí být v šoku."ozýval se hlas a by stále blíž a blíž.Ariana otevřela oči. Ležela v ředitelně na jeho poholdném koženém černém gauči přikrytá dekou z kožešiny."Ale!Ariano jen lež drahá!"ozval se ředitel.Vždycky byl tak ochotně otravný.V ředitelně byla taky Abby a nějací další lidí."Co..co se stalo?"řekla Ariana a chytila se za čelo."A my jsme čekali,že to řekneš ty nám."Ariana pozvedla obočí."Já jsem něco uslyšela.Bylo to asi zhruba dese minut co tě Patrinsonová vyhodila ze své hodiny.Prostě učila dál a najednou se zježily všem vlasy na hlavě.Slyšela snad celá škola tak hroznej křik.Všechny okna v celé škole jsem zničené!A ten křik vycházel z dámských záchodků.Vyběhla jsem ze třídy a najednou bylo ticho.Vběhla jsem tam.Byla všude voda a všechny zrcadla se roztříštily.Jenže takovým způsobem,že všechny byly na prach roztříštěné.Víš,ale co je divné?Okno na záchodcích.Je jedno jediné okno ve škole je nezničené!Byla jsi tam v bezvědomí.Naštěstí podle doktora ses jen psychicky zhroutila nic víc."Ariana přikývla.Podívala se na ruce.Třásly se jí a byla strašně studené. "Dobře Abby.Odvedeš ji domů a buď s ní.Právě jsem volal její babičce takže až se vrátí domů tak si ji převezme ona ano?"Abby přikývla a pomohla opatrně Arianě vstát.Arianě to všechno připadalo směšné."Jsem vpořádku Abby!Nejsem smrtelně nemocná!"řekla konečně,když jí chtěla pomoct už i s převlečením do domácího.Sedla si vedle její postele a mlčky jí pozorovala."Je to divné!Tys to být nemohla!Nikdo cizí tam být nemohl kdo by ti ublížil a i kdyby co všechny okna ve škole?"nechápala to Abby."Já lhala."ozvala se Ariana.Abby zvedla obočí tak vysoko,že jí nešlo skoro vidět."Lhala?Jakože že jsi někoho viděla?"Ariana zavrtěla hlavou."Slib mi prosím,že to,ale nikomu neřekneš.Měli by mě za cvoka."Abby přikývnula."Dobře."nadechla se a otevřela oči."Já se zavřela do kabinky a vzpomněla jsem si,že ja se mi zdál v noci ten sen bylo to poprvé co se mi nezdálo o rodičích tak jsem se rozbrečela a po chvíli něco uslyšela.Byo to jako šeptání a ten hlas.Nedokážu popsat jeho hlas.Byla to jako ozvěna,ale ozvěna se neozývala.Říkal mé jméno.Otevřela jsem dveřeod kabinky a uviděla v zrcadle sebe a nějaké stvoření.Byl odpornej.A pak začal ten křik a já umřela."odpověděla Ariana.Abby se zasmála."Dobře to stvoření ti žeru,ale to s tím tvým úmrtím nechápu zlato.Nedělej si ze mne legraci ano?"smála se dál.Ariana se zamračila. "Proč mi nevěříš?"nechápala Ariana."Protože je to divný!Dobře mám ráda pohádky,ale tohle je trošku moc nemyslíš?Jak jsi mohla umřít,když sedíš ve své posteli úplně stejná!Není to dokázaná,aby jsi zemřela!Kdby jsi zemřela tak jsi mrtvá!"smála se Abby nevěřícně.Smála tak nějak.Jak bych to vysvtělila.Zlý smích.Ariana nechápala proč jí nevěří.Vždycky jí mohla všechno říct jenže Abby byla jakoby jiná.Zlá.Co se s ní stalo?"Abby vždyť..""Nedotýkej se mně!"zařvala až sebou Ariana škubla.Ukazovala na znamení na její levé ruce.Asi deset centimetrů pod dlaní jí zdobilo tetování.Ne jakékoliv.Bylo vyjímečné.Jednorožec a kolem něj byly vlny a občas si myslela Ariana,že se vlní."Tohle je fakt divný.Prosímtě co se to s tebou děje?"nechápala Ariana a hleděla na vyděšenou Abby.Najednou se,ale uklidnila."Co..co.Co se to děje?"zeptala se jí.Ariana vylezla z postele."Nejsi nemocná Abby?"zeptala se zvedavým obličejem."Páni!Ty máš tetování?Ukaž!Wow.Proč jsi mi o něm neřekla?"zlobila se Abby.Ariana na ni vyvalila oči a zavrtěla hlavou."Cože?Vždyť jsi mi tady teď před chvílí ztropila hysterickou scénku,že se toho tetování bojíš nebo co."Abby jí nerozuměla."Strach ti zazdil rozum Ari?Nic takového jsem nedělala,ale to tetování je vážně super."Ariana si vlezla zpět do postele a nic z dneška nechápala...
pokračování příště....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 M* M* | Web | 15. května 2011 v 21:49 | Reagovat

pavlušááák:D To je tvuj blog? že ani envim!!:D

2 Paní Hrachorová :'3 Paní Hrachorová :'3 | Web | 15. května 2011 v 21:52 | Reagovat

Jou, tak tomuhle říkám..
no wow :]
krásný vážně:)
těším se na další díl ;)

3 Pavluš Pavluš | Web | 15. května 2011 v 21:52 | Reagovat

[1]: jj starej:D líbí?.D

4 Pavluš Pavluš | Web | 15. května 2011 v 21:53 | Reagovat

[2]: díky luss♥

5 M* M* | Web | 27. května 2011 v 17:18 | Reagovat

:D přidám si tě :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama